Jak se hraje go

     
Hru go hrají dva hráči - jeden má černé, druhý bílé kameny. Hraje se na čtvercové síti, která má 19x19 průsečíků. Použít se ovšem dá také například deska o rozměrech 13x13 či 9x9, aniž by se tím jakkoli změnila pravidla. Tyto menší desky jsou vhodné zvláště pro začátečníky, jelikož hráč na nich snadněji udrží přehled a partie trvá kratší dobu.
Hráči střídavě pokládají na desku své kameny. Jak je patrno z obrázku, umisťují je na průsečíky. První tah vždy pokládá černý. Cílem hry je obklíčit co nejvíce území a zároveň zajmout co největší počet soupeřových kamenů. Zní to možná zatím trochu nejasně, ale pro lepší pochopení toho, o co se ve hře go jedná, můžeme partii přirovat k bitvě o ovládnutí určitého území.
Na přecházejí stránce jsme se zmínili o zajímání kamenů, jakožto o jednom z cílů hry. Kámen (resp. skupina kamenů) je zajat, pokud se soupeři podaří obsadit všechny průsečíky, které s ním bezprostředně sousedí (tzv. svobody). Pokud například černý obsadí všechny červeně vyznačené průsečíky, potom se mu podaří zajmout bílý kámen.
Zde již vidíme ukázku toho, jak černý obklíčil bílý kámen. Co se však nyní se zajatým kamenem stane?
Černý ho vezme z desky...
... a uschová ho ve zvláštní misce k tomu určené do konce partie.
Zřejmě vám neuniklo, že na zajetí jednoho soupeřova kamene potřebujete čtyři své kameny. Jinak je tomu však v případě, kdy soupeřův kámen leží na kraji desky.
V takovém případě potřebujete na zajetí soupeřova kamene pouze tři své kameny. Zajatý kámen se opět vybere z desky.
Je-li soupeřův kámen v rohu, potom je jeho zajetí ještě snadnější.
Potřebujete na to pouze dva kameny.
Zajmout se dá ovšem i více než jeden kámen. Stačí, když se vám podaří obsadit všechny bezprostředně sousedící průsečíky. Pokud například na tomto obrázku černý zahraje na červeně vyznačený průsečík, potom zajme dva bílé kameny.
Oba dva opět vybere z desky.
Na tomto obrázku může černý zajmout dokonce čtyři kameny.
Musí však obsadit jejich poslední svobodu, jak černý učinil na tomto obrázku červeně vyznačeným kamenem.
Oba hráčí mohou hrát na libovolné neobsazené průsečíky. Omezení může nastat pouze ve dvou případech. Prvním z nich je zákaz sebevraždy: Hráč nemůže zahrát na takový průsečík, na kterém by jeho kámen (resp. skupina kamenů) neměl žádné svobody. Například na tomto obrázku nemůže bílý hrát na průsečík vyznačený křížkem, jelikož na tomto bodě by jeho kámen neměl žádnou svobodu. Může však hrát na jakýkoliv jiný neobsazený průsečík.
Totéž můžeme říci v tomto případě. Pokud by bílý zahrál na bod vyznačený křížkem, neměla by skupina jeho tří kamenů ani jednu svobodu. Proto na tento bod nemůže zahrát.
V tomto případě naopak černý nemůže zahrát na bod vyznačený křížkem. Jeho kámen by neměl ani jednu svobodu.
Existuje však jedna výjimka z předcházejícího pravidla o zákazu sebevraždy. Pokud v případě ukazaném na obrázku černý zahraje na červeně vyznačený bod, potom sice jeho kámen nebude mít žádnou svobodu, ale zároveň zabere poslední svobodu skupině pěti bílých kamenů. V takovém případě může černý na tento bod zahrát, jelikož bezprostředně těchto pět kamenů zajme.
Nyní černý vybere pět bílých kamenů...
... a dá si je do své misky.
Také v tomto případě může černý zahrát na červeně vyznačený bod. Tentokrát zajme tři bílé kameny.
I zde mu nic nebrání v tom, aby na červeně vyznačený bod zahrál. Zajme dva bílé kameny.
Také nyní může na červeně vyznačený bod zahrát...
... a zajmout tak bílý kámen.
Ovšem podívate-li se pozorně na takto vzniklou pozici, jistě sami přijdete na to, že bílý by mohl vzít černý kámen ihned nazpět. Stejně by mohl učinit posléze černý, takže by se oba hráči mohli donekonečna vybírat. Tato pozice se jmenuje ko (v překladu "nekonečno") a platí zde druhé ze dvou omezení ve hře go: Bílý nyní musí jednou zahrát někam jinam a teprve poté může vzít zpět černý kámen. Tímto černý dostane čas svůj kámen v případě potřeby spojit zahráním na červeně vyznačený bod a partie může zdárně pokračovat.
Ko však může vzniknout také při straně. Řešení je stejné: Pokud nyní černý vezme bílý kámen zahráním na červeně vyznačený bod, potom bílý musí jednou zahrát do jiné části desky. Teprve potom smí vzít zpět černý kámen a stejné pravidlo poté bude platit pro černého.
Vyvolat ko je ale možné také v rohu. Na řešení se opět nic nemění.
Nyní již znáte v podstatě vše, co je nutné znát k úspěšnému odehrání partie. Nic více nepotřebujete. Proto se teď můžeme na jednu skutečnou partii podívat.
Jak jsme již napsali, hru začíná černý. Poté hráči střídavě na desku pokládají své tahy.
Hra pokračuje. Tahem 7 černý hrozí bílému, že mu sebere kámen označený 6, jelikož tento tah mu zabírá předposlední svobodu. Této situaci se v japonštině říká atari. Jak se však bílý může bránit? Stačí když zahraje tah 8. Tímto je mimo nebezpečí. Kdyby ale dovolil černému, aby tento bod obsadil sám, potom by byl jeho kámen 6 zajat.
Na tomto obrázku vidíme, jak bílý tahy 10 a 12 zajal černý kámen, protože obsadil všechny jeho svobody. Tento kámen vybere z desky (viz. další obrázek).
Nyní je to ale naopak černý, kdo získává zajatce. Bílý červeně označený kámen nemá žádnou svobodu. Proto ho černý vybírá (viz. další obrázek).
Hra se mezitím přenesla do pravého dolního rohu. Černý se snaží zajmout skupinu tří bílých kamenů.
Boj pokračuje. Černý ubírá bílému svobody věříce, že se mu ho podaří zajmout.
Podívejme se na pozici vzniklou v pravém dolním rohu. Skupina bílých kamenů má teď dvě vnitřní svobody (červeně označnené body). Vzpomeňte si na pravidlo o zákazu sebevraždy: Hráč smí zahrát na bod, na němž nemá žádnou svobodu, pouze v případě, že si jí ihned vytvoří vybráním soupeřova kamene, resp. skupiny kamenů. Aby nyní černý vybral bílou skupinu, potřeboval by zahrát hned dva sebevražedné tahy najednou. A to je nemožné. Z toho plyne, že skupinu bílých kamenů již nemůže zajmout. Řiká se, že bílá skupina má dvě oči a je živá (viz. 3. kapitola).
Bílý nyní útočí v pravém horním rohu. Jak sami vidíte, černý je v této části desky ve značné přesile, proto nebude pro bílého jednoduché zde uspět.
Boj pokračuje...
Černému se daří využívat svou převahu v této části desky. Tahy 37 a 39 obkličuje a zajímá dva bílé kameny, které posléze odtraňuje z desky (viz. další obrázek).
Černý pokračuje v zajímání kamenů bílého i tahy 41 a 43. Na tomto obrázku si již můžete všimnout rýsujících se území. Černému patří pravý horní roh, bílému levá strana a pravý dolní roh. Každý obklíčený volný průsečík se na konci partie započte jako jeden bod. Hodnotu jednohu bodu bude mít také každý zajatec. Kdo bude mít součet těchto bodů vyšší, vyhraje. Ale nepředbíhejme...
Nyní zkuší černý své štěstí v levém dolním rohu. Bílý si zde však stačil vybudovat značnou převahu.
Tuto převahu také bílý posléze využívá a zajímá dva černé kameny.
Bílý tahem 54 zajímá další černý kámen. Tahem 56 dává bílý černému atari (hrozí, že mu sebere kámen).
Tahem 59 černý tento kámen zachraňuje. Bílý mu však bere jiný tahem 60. Jistě vám neuniklo, že tímto tahem bílý vytváří ko. Černý mu proto nemůže kámen 60 bezprostředně sebrat nazpět, nýbrž musí jednou zahrát někam jinam.
Černý se snaží upoutat pozornost bílého tahem 61, kterým dává atari na jeden bílý kámen. Bílý na to reaguje tahem 62, čímž černý dostává šanci vzít nazpět ko tahem 63. Nyní je to naopak bílý, kdo musí jednou zahrát někam jinam.
Bílý se rozhodl vyplnit tzv. neutrální bod. Jak již sám název napovídá, je to bod, který už nikomu nepřinese žádný zisk. Černý vítězně spojuje ko. Partie je dohraná. Hranice území jsou jasně stanoveny. Co ale bílý kámen v černém území vpravo nahoře a černý kámen v bílém území vlevo dole? Tyto kameny již nemají žádnou šanci. Musí čelit mnohonásobné přesile a mohou být kdykoliv zajmuty. Hráči se však tímto nechtěli zdržovat během hry. K tomu by si zbytečně zaplnili jeden bod území. Těmto kamenům se říká živí zajatci.
Je-li hráč názoru, že na desce již není žádný hodnotný bod, který by mu mohl přinést zisk, řekne slovo "PAS". Když toto řekne i soupeř, partie končí. Pokud s tím nesouhlasí, partie normálně pokračuje až do naprostého vyjasnění situace. Po odpasování se nejprve vyberou živí zajatci a přidají se k ostatním. Nyní začíná počítání: Černý má 15 bodů území a 7 zajatců, dohromady 22 bodů. Bílý má rovněž 15 bodů území a 7 zajatců, dohromady také 22 bodů. Tato partie tudíž skončila remízou.
Na začátku poslední kapitoly se nejprve vrátíme k tomu, kdy není možné skupinu kamenů zajmout. Jak jsme již naznačili v komentáři k předešlé partii, zajmout není možné skupinu, která má alespoň dvě oddělené vnitřní svobody, tzv. oči. Podívejme se na následující obrázek. Pokud se bílému podaří nyní zahrát na červeně vyznačený bod, bude mít jeho skupina dvě oči.
Podle pravidla o zákazu sebevraždy může hráč zahrát pouze na průsečík, na kterém bude mít alespoň jednu svobodu, případně na průsečík, na kterém si bezprostředně vybráním soupeřových kamenů svobodu udělá. Černý teď nemůže zahrát na červeně vyznačený průsečík vlevo, jelikož tam nemá žádnou svobodu a nevybírá ani žádné kameny soupeře, aby si ji přidělal (bílý má ještě jednu svobodu vpravo). Totéž můžeme říci o tahu na červeně vyznačený průsečík vpravo. Bílá skupina je tudíž živá. Černý ji nemůže zajmout.
Bude-li ovšem v pozici na obrázku 3/1 na tahu černý, potom může bílého plány překazit tahem 1. Bílý poté nemá možnost vytvořit dvě oddělené vnitřní svobody (dvě oči) a je zajat.
Živé skupiny, které mají dvě oči, mohou vypadat různě. Jednu z možností ukazuje následující obrázek.
Také toto je živá skupina, i když jedno oko je dvoubodové. Černý přesto nemá šanci tuto skupinu zajmout.
Ovšem pozor! Toto již živá skupina není, přestože na první pohled dvě oči má. Černý totiž může nejprve zajmout jeden bílý kámen tahem na červeně vyznačený průsečík. Poté by mohl vybrat zbytek této skupiny. Mimochodem, bílému oku, které je vpravo, se řiká oko falešné. Asi není nutné řikat proč. Aby byla skupina živá, musí mít alespoň dvě pravé oči.
Ani toto není živá skupina. Oko vpravo je opět falešné. Černý může zajmout tři bílé kameny a toto oko bílému zrušit.
To samé můžeme říci o této skupině. Opět černému nečiní problémy zajmout tři bílé kameny tahem na červeně vyznačený průsečík.
Nyní se však podivejme na tuto pozici. Tři bílé a čtyři černé kameny jsou v jakémsi objetí. Která z těchto skupin kamenů je živá?
Pokud do této pozice zahraje jako první černý, bílý ho zajme. Totéž platí naopak. Žádnému z hráčů se tudíž do této pozice nevyplatí zahrát. Kdo do ní zahraje jako první, utrpí velkou ztrátu. Jak se ale vyřeší? Zkrátka takto zůstane tato pozice ležet až do konce partie. Po odpasování se dvě vnitřní svobody zaplní, aby se nepletly při počítání. Jedná se o zvláštní druh života, kdy obě skupiny uvnitř žijí. Japonsky se této pozici říká seki.
Seki může například vypadat i takto. Opět žádný z hráčů nebude chtít zahrát na červeně vyznačený průsečík, jelikož by tak přišel o svou skupinu.
Podobně jako u většiny ostatních deskových her se i v go považuje právo prvního tahu za výhodu. Go však jako pravděpodobně jediná desková hra může šance obou hráčů na vítězství vyrovnat. Zásluhu na tom má tzv. komi. Jedná se o jakýsi "bodový poplatek" za právo prvního tahu. Ten činí pět bodů. Bílý si tedy může při počítání na konci partie přičíst k dobru pět bodů navíc. Je spočítáno, že tímto jsou šance obou hráčů na vítězství rovnocené. Na turnajích se většinou dává 5,5 komi, aby nemohla vzniknout remíza.
Možná jste si v průběhu čtení těchto pravidel všimli pěti silněji vyznačených průsečíků. Ty slouží k pokládání tzv. handicapových kamenů. Pokud spolu hrají dva nestejně silní hráči, může si slabší podle rozdílu výkonnosti položit na desku 1-5 (u desky 19x19 1-9) handiapových kamenů, aby se jejich síly vyrovnaly.
Handicapové kameny jsou vždy černé. Pokud hrají hráči jednohandicap, potom má slabší hráč právo prvního tahu kamkoliv a hraje se bez komi. V případě vyššího handicapu se kameny dávají na předem určená místa podle pořadí ukázaného na obrázku (z pohledu bílého). Je možné dávat také vyšší handicap než pět (u desky 19x19 než devět). V takovém připadě si černý dá na desku pět handicapových kamenů (u desky 19x19 devět) a zbytek se dorovná prostřednictvím komi. Položení handicapových kamenů se považuje za první tah. Proto je poté na tahu bílý.
Toto je vše, co potřebujete k uspěšnému zvládnutí hry. Přesto ještě jedna rada na závěr: Není těžké pochopit pravidla hry go. Pro jejich bezchybné zvládnutí je však nutné zvláště na začátku sehrát dostatečné množství partii. Proto neváhejte navštívit některý z klubů go, kde k tomu máte nejlepší možnost. Zároveň získáte cenné rady zkušených hráčů, které vám jistě pomohou ve vašem výkonnostním růstu. Přejeme vám úspěšnou hru!